Klávesák do kapely: 5 mýtů, kvůli kterým ho nemůžete najít

Klávesy umí kapele dodat prostor, barvu i melodie, které kytara nezahraje. Přesto je klávesák jeden z nejvzácnějších členů sestavy. Část důvodů je skutečná, ale část si kapely způsobují samy. Tady je pět představ, které hledání zbytečně prodlužují.

Mýtus 1: „Klavírista do kapely nepůjde“

Půjde, jen ho musíte pozvat. Spousta lidí hraje léta klasiku a o kapele nikdy nepřemýšlela, protože je nikdo neoslovil. Studenti hudebních škol a konzervatoří často rádi zkusí něco jiného. Hraní podle akordů je pro ně nezvyk, ale naučí se ho rychle.

Mýtus 2: „Klávesák musí mít drahé vybavení“

Na začátek stačí obyčejné stage piano nebo syntezátor s pár zvuky. Drahé nástroje mají smysl, až kapela ví, jaký zvuk chce. Když v inzerátu napíšete, že na zkoušce máte nástroj, kde může zůstat, odpadne mu největší starost: tahat ho pokaždé s sebou.

Mýtus 3: „Do rocku se klávesy nehodí“

Varhany, piano i syntezátorové plochy patří k rocku odjakživa. Problém není žánr, ale hlasitost. Když dvě kytary hrají naplno, klávesy prostě nejsou slyšet a klávesák po pár zkouškách odejde. Domluvte se, kdo kdy hraje a kdo ustoupí.

Mýtus 4: „Stačí mu poslat názvy písniček“

Klávesák, který hraje z not, ocení akordy nebo noty předem. Ušetříte mu hodiny dohledávání a on vám to vrátí tím, že na první zkoušku přijde připravený.

Mýtus 5: „Bez klávesáka nemůžeme začít“

Můžete. Kytarista nebo zpěvák s kontrolerem zvládne základní plochy. Není to totéž, ale kapela hraje a mezitím hledá dál. Hlídací pes v inzerátech vám dá vědět, jakmile se klávesák ve vašem okolí objeví.

Klávesáky můžete hledat i podle města, třeba v Praze nebo v Brně. Nebo přidejte inzerát a napište do něj, co mu u vás usnadníte.